Jak vybrat dětské chodítko?
Dětské chodítko, navzdory svému názvu, neslouží ani tak k podpoře chůze, jako spíše jako prostředek k hraní a možnosti samovolného pohybu dítěte po místnosti, které tak získává lepší možnosti poznávání světa. Pobyt v chodítku si užívají zvlášť velmi zvídavé děti, kterým pohled z nízké perspektivy při lezení nestačí. S chodítkem se šikovné děti pohybují rychleji a dál než při pouhém lezení. Zejména starší šikovnější děti dokážou nadzvednutím chodítka překonat i překážku v podobě prahů mezi místnostmi.
Chodítko představuje mezi odborníky i maminkami kontroverzní téma upozorňující na negativní vlivy chodítka. Kvůli napínání nohou a nepřirozenosti pohybu chodítko vyloženě zdraví prospěšné není, pokud však dítě v chodítku tráví přiměřený čas, ublížit by mu nemělo. Přestože jednou z úloh chodítka je pomoc při učení chůzi, každé dítě se vyvíjí individuálně a dříve nebo později na nohy postaví. Spíše než k učení chůzi je chodítko užitečné jako hrací prvek sloužící spíše k edukačním účelům, rozvoji motoriky apod.
Dětská chodítka se dělí podle pokročilosti pohybových schopností dítěte na dva typy – tzv. pasivní neboli zavěšovací a tzv. aktivní chodítka.
První, prodávanější typ dětského chodítka je určen pro děti, které prozatím chodit vůbec neumějí. Umístěním do mírně nadnášejícího vaku se dítě může pohybovat odrážením nohou. Některé modely zaujmou možností rozkládání, kdy chodítko slouží k tahání.
Název „chodítko“ napovídá, že by se mělo jednat o prostředek napomáhající v učení chůzi, tak tomu ovšem není – používáním chodítka se dítě chodit dříve rozhodně nenaučí. Pouhým zavěšením do vaku tělo není nijak ergonomicky podepřeno, dítě se nachází v nevyhovující poloze. Vyvýšením sice získává pohled z jiné perspektivy, na druhou stranu ale mohou dosáhnout na nebezpečné předměty. V některých chodítkách mají děti mírně zpevněný sed za pomoci opěrky, případně celého sedátka.
+ lze nastavovat
+ součástí hrací pult
- bezpečnostní rizika
- neergonomické provedení může negativně působit na tělesný aparát
- do budoucna může zapříčiňovat zdravostní potíže (problémy se zády, s klouby apod.)
Pro starší děti, které už chodit umějí, pak používají chodítko v podobě určitého předmětu, které dítě pomocí rukojeti tlačí před sebou. Hracím vybavením (např. skládačky) jsou tato chodítka o něco dál než chodítka zavěšovací. Tato chodítka se zhotovují i s ohledem na pohlaví dítěte, tj. například aktivní chodítko pro děvčátka má podobu kočárku.
Aktivní chodítka mohou být vhodnou alternativou pro děti, které intuitivně používají jako podpěru při chůzi například židli – chodítko v tomto případě zajišťuje stejnou funkci, ovšem s tím rozdílem, že díky hracímu panelu dítě i zabaví.
+ pestré herní využití
+ pro děti velmi atraktivní design a provedení
- nelze nastavovat
- některým dětem může chodítko ,,ujíždět" a způsobit tak pád (dětem s lepšími pohybovými schopnostmi už chodítko většinou neújíždí
Jednotlivé modely chodítek se liší množstvím funkcí. Čím více funkcí chodítko má, tím je zpravidla dražší. Některé modely disponují pouze hracím pultem, jiné nabízejí možnost rozkládání nebo podnožku pod nohy sloužící pro zatím nechodící děti jako látková plocha, od níž se odstrkují nohama. Při výběru velmi záleží na tom, co vlastně od chodítka očekáváte:
dlouhá životnost
množství funkcí
nastavitelnost (možnost nastavit více poloh) – tento aspekt může určovat, pro jak staré dítě je dané chodítko vhodné; většina chodítek je vybavena dvěma polohami, levné modely mohou umožňovat i pouze jednu
skladnost – podstatná pro rodiče, kteří chtějí chodítko převážet
2v1 – chodítka lze využít také jako houpátko
Hrací pult obsahuje řadu hracích prvků. Hračky umožňující zvukové efekty však mohou být příliš hlasité, což může být pro některé rodiče obtěžující. Časté jsou hračky umožňující různé navlékání, posouvání, hrkání, chrastění apod. Oblibě se těší vkládačky (dítě na základě rozlišování tvaru předmětů vkládá předměty je do příslušně vytvarovaných míst), kreslicí tabule, malé klávesy se zvukovými efekty, obrázkové knížky, dětské mobilní telefony, číselníky či chodítka obecně konstruována jako hudební.
Z některých chodítek lze hrací panel odejmout (respektive odejmou sedátko a zbyde hrací panel). Této možnosti rodiče využijí ve chvíli, kdy dítě už nechtějí dávat do chodítka, ovšem jeho hrací možnosti dále využívat chtějí. Vždy záleží na typu provedení, například u chodítek imitujících autíčko tato možnost není.
Vedle hracího panelu mohou být chodítka vybavena hrazdičkou s hračkami, otvory na umístění lahví s pitím,
Pasivní chodítka jsou většinou zhotovena z plastu, sedák pak z látky. Látková část lze často odepnout z chodítka a vyprat v pračce. Sedák, zhotovovaný z textilie, je z důvodu pohodlí do určité míry polstrován (některý méně, jiný více).
Vnitřní kovová konstrukce klasických chodítek udržuje všechny prvky pohromadě a především udrží hmotnost dítěte, a to i staršího.
V případě chodítek aktivních může být použito i dřevo - taková chodítka působí více esteticky, avšak nejsou tak snadno omyvatelná jako chodítka plastová.
Některá chodítka jsou vybavena čtyřmi kolečky, jiné uprostřed disponují navíc ještě pátým, klasicky plastovým, do určité míry pogumovaným. Pogumování zajišťuje nižší hlučnost při jízdě. Na trhu najdeme také chodítka s kolečky silikonovými. Taková chodítka jsou pak obzvláště tichá při jízdě.
S kolečky lze jezdit víceméně do všech stran, s některými lépe, s jinými hůře. Snadná jízda však může být paradoxně nebezpečnější než obtížnější jízda, která dítě udržuje v určitých mantinelech a zvyšuje jeho bezpečnost.
Možnost otáčení předních koleček umožňuje zatáčení chodítka a udržuje hýždě dítěte na místě. Zadní, výhradně pevná kolečka, díky možnosti jezdit pouze vpřed a vzad zabraňují nerovné jízdě.
S ohledem na povrch dbejte na vyhovující velikost koleček. Na dlažbě s výrazně nižšími vzory nebo spárami budou rozhodně lépe jezdit chodítka s kolečky většími. Na vinylové podlaze či na parketách díky hladkosti pojedou dobře chodítka s jakoukoliv velikostí koleček.
Některá chodítka skládat lze, jiná ne. Základna se většinou neskládá vůbec, možnost složení se týká zpravidla výšky chodítka, kdy lze chodítko v tomto směru složit do menšího rozměru (z 50 cm na například 25 cm) a zase rozložit. Nároky na skladnost jsou však mezi maminkami zpravidla minimální, protože chodítka se většinou na cesty neberou. Většinou jsou chodítka v domácnosti rozložena jako hračky, nebo naopak uskladněná například pod postelí nebo opřené o nábytek apod. Zaklápět lze také stabilizační nožičky, ty však na rozměrech příliš neuberou.
Pro zatraktivnění jsou chodítka zhotovena v nejrůznějších designech a provedeních, mezi chlapečky jsou oblíbená například chodítka tvarově a designově připomínající autíčko (obsahují různá tlačítka nebo volant), které chlapečkům poskytují pocit jízdy v „opravdovém“ autě. Jiná chodítka mohou mít podobu zvířátka, které dítě tlačí před sebou, design zvířátka ale může být zhotoven také pouze v rámci potahu. Holčičky si vyhrají s chodítky ve stylu kočárku. Častá jsou ale i obyčejná barevná provedení s mnoha různými hracími prvky. K dalším provedením patří například podoba zahrádky, opičky, bazénku aj.
Chodítka jsou k dostání v rozměrech cca 60 × 60 cm, 70 × 70 cm (šířka × délka), výškou se pak pohybují okolo 50 centimetrů. Navzdory kovové konstrukci jsou poměrně lehká, aby dítě jejich váhu vůbec „utáhlo“. Na druhou stranu ani nejlehčí chodítka nejsou nejvhodnější, mohou totiž znamenat riziko převrhnutí dítěte s chodítkem. Běžně jsou k dostání chodítka v rozmezí přibližně 0,5–4 kg.
Životnost chodítka se odvíjí od kvality chodítka, ale především od jeho zatěžování dítětem a četnosti využívání, především ve starším věku dítěte. Chodítko může zničit přímo i dítě samo, pokud chodítko nevyužívá pro účely, pro které je určeno. Zkrátit životnost vodítka můžeme i nevhodným uskladňováním, například na slunci, které poškozuje plasty, které poté křehnou a ztrácejí barvu. Chodítko skladujte ve stínu a příznivých stálých teplotách.
Stejně jako u řady dalších zboží seženete i chodítka na tržnicích, v supermarketech (nejčastěji v rámci nárazové akce), ale i ve specializovaných prodejnách.
Produktům z tržnice se kvůli podprůměrné kvalitě vyhněte, naopak při koupi ve specializované prodejně byste měli mít jistotu ověřeného a testovaného produktu. Kvalitní prodejny si před navázáním spolupráce s novým výrobcem ověřují, zda jsou produkty daného výrobce certifikovány (evropská certifikace) a splňují normy.
Supermarkety si chodítka často nechávají zhotovovat v sériích výhradně pro sebe. Pořizovací cena je kvůli méně kvalitním a pevným materiálům, například o nižší gramáži, levnější. Prodejny specializované na dětské zboží produkty této úrovně neprodávají, přestože se mohou modely podobat, a to nejen vzhledem, ale například i názvem (až na drobnou odlišnost). Někteří zákazníci tak mohou nabýt dojmu, že v supermarketu je prodáván tentýž produkt jako ve specializované prodejně, ovšem za nižší cenu. Přestože jsou chodítka nabízená supermarkety materiálově méně hodnotná, neměla by být zdravotně závadná – taková chodítka by nesměla být vpuštěna do prodeje. Mohou se ale například více ohýbat, plastové části mohou zapáchat apod.
Chodítka jsou poměrně cenově dostupná. Nejdražší multifunkční modely dosahují ceny 2 000–2 500 Kč.
nižší třída (do 500 Kč) – většinu nabídky tvoří chodítka aktivní, riziko slabší konstrukce a nižší stability, nedisponují opěrátkem
střední třída (do 1000 Kč) – většinu nabídky tvoří chodítka pasivní (pro nechodící děti), za tuto cenu i certifikované produkty
vyšší třída (1000–2000 Kč) – většinu nabídky tvoří pasivní, zavěšovací chodítka lepších parametrů, zpravidla certifikovaná
nejvyšší třída (cca 2 000 Kč) – většinou pasivní nebo zavěšující chodítka, certifikovaná, propracovaná
Mnozí nepříznivci chodítek upozorňují na nebezpečí chodítek v podobě rizika pádu. Zejména u modelů určených pro starší děti (kdy děti do chodítka tlačí a nemají žádnou jinou oporu) modelů toto riziko opravdu hrozí – chodítko tak jistě nevnímejte jako hlídací prvek, i v chodítku je nutné mít dítě pod dozorem. Rizikem závěsných modelů pak může být skřípnutí prstů. Pokud potřebujete dítě „pohlídat“, lepší variantou je dětská ohrádka, v níž si dítě bezpečně hraje. O jejím výběru se dočtete zde.
Dítě zvyklé pohybovat se v chodítku má poněkud jiné pohybové návyky než dítě podpírané držením za ruce rodičů. Vlivem těchto pohybových návyků může dítě bez použití chodítka více padat, protože bojuje s novinkou – vlastní vahou v nožičkách. Po odložení nosítka se tak dítě učí rovnováze bohužel znovu a jinak.
Děti jsou na chodítku velmi aktivní a mohou na něm vyvinout až překvapivou rychlost. Naštěstí jsou chodítka konstruována tak, že při případném nárazu do zdi narazí nejprve spodní část (základní), která náraz zastaví a dítěti by se tak nemělo nic stát. Riziko však může představovat například nevhodně nízko usazená polička, nevhodně umístěný konferenční stůl nevyhovující výšky. Při nárazu do těchto předmětů by mohlo dojít ke skřípnutí prstíčků, kterými se drží za chodítko.
Bezpečné chodítko by nemělo obsahovat žádné drobné části, které by dítě mohlo spolknout. Stejně tak by chodítko nemělo obsahovat ostré hrany, o něž by se dítě mohlo poranit. Nejběžnější hranice nosnosti je 12 kilogramů.
Dejte si pozor na příliš dlouhý pobyt dítěte v chodítku – určitě není pro vývoj dítěte zdravý. Šestiměsíční dítě, které začíná sedat, rozhodně není vhodné ponechávat v chodítku déle než půl hodiny. Naopak roční dítě, které už chodí téměř samo, lze v chodítku ponechat cca 0,5–1 hodiny. Jednoduše čím je dítě mladší, tím kratší dobu by mělo v chodítku být.
Zatímco některé děti si pobyt v chodítku velmi užívají, jiné mohou v této pomůcce plakat. Rozhodně je tedy při projevech nespokojenosti do chodítka nenuťte.
S delším pobytem dítěte v chodítku úzce souvisí i další pohybové aktivity, jako je batolení, lezení, stavění se o nábytek. Rozhodně se nesmí stát, že tyto aktivity budou dlouhým pobytem v chodítku nahrazovány. Chodítko slouží pouze jako doplňková pomůcka, kterou lze všechny tyto aktivity občas prokládat, rozhodně ne jako primární nástroj k pohybu dítěte.
Z bezpečnostních důvodů je vhodné volit model vybavený pojistkou proti pádu (jakýmsi brzdným systémem) v podobě „nácvaku“, většinou z plastu nebo z gumy, umístěného v zadní části chodítka. Tato pojistka udržuje chodítko v bezpečné pozici, zabraňuje převážení koleček vedoucí k nekontrolovatelnému zrychlení chodítka. Pojistka navíc usnadňuje manipulaci s chodítkem.
K dalším bezpečnostním prvkům mohou patřit brzdicí gumy.
Nejspolehlivějším bezpečnostních prvek však je kontrola rodičů – každý manuál uvádí, že dítě by se v chodítku rozhodně nemělo pohybovat bez dozoru. Bezpečnostními popruhy většinou chodítka vybavena nejsou, dítě je v chodítku usazeno volně pouze v hlubokém sedáku. Vypadnutí z chodítka je prakticky nemožné – jednak na to dítě nemá dostatek síly, ale především je pod vaším dozorem.
Chodítka jsou výhradně interiérové hračky, čemuž by měl odpovídat i jejich povrch. Některé maminky mohou dětem chodítko poskytovat i ve venkovních podmínkách, což je však chybný přístup. Manuály povolují jízdu po parketách a dlažbě, jezdit lze případně i na koberci s nízkým nehuňatým vlasem. Při jízdě v písku by se kolečka jednak zanesla, jednak poškodila – usazením písku pak může poškodit i další povrch, například venkovní dlažbu. Jízda po trávě je nebezpečná a mnohdy nemožná.
Jedná se o několik (zpravidla 4–8) gumových zarážek, které jsou mnohdy prezentovány jako pomůcky zabraňující pádu ze schodů. To však není tak úplně pravda. Lze se setkat s argumentací, že dítě nemůže jet tak rychle, a nevyvine tak rychlost postačující na pád ze schodů. Tyto zarážky mohou sice zmírňovat rychlost pohybu, ovšem při najetí na schody pádu nezabrání, i když k této domněnce některé popisy zboží mohou svádět.
Většina rodičů učí dítě standardně přidržováním dětí za ruce. Protože se však rodiče musejí velmi ohýbat, vznikla pomůcka, která má především rodičům učení chůze usnadnit. Jedná o kšíry (kšandičky), o nichž můžeme hovořit jako o specifickém druhu chodítka. Do této pomůcky se dítě zafixuje pomocí upínání v pase a pod pažemi, které zajistí bezpečnost. Ze sedáku pak vedou ony kšandy, spojené nahoře v madlo, za které rodič dítě drží, podpírá jej, dítě vede, usnadňuje mu chůzi a zabraňuje pádům. Díky umístění madla ve výšce tento se rodiče nemusejí při učení dítěte chůzi tolik předklánět. O tyto levné pomůcky však není valný zájem.
Chodítko by mělo vždy výškově odpovídat výšce dítěte, ideálně by mělo nabízet možnosti polohování, které dokáže velikost uzpůsobit konkrétnímu dítěti. A jak poznat správnou výšku? Správná výška je taková, kdy dítě při posazení do chodítka dosáhne nožičkami na podlahu tak, aby bylo schopné odrazu. Pokud nožičkami pouze máchá ve vzduchu, výška je nedostatečná. Při pokrčenějších nožičkách a nártech dotýkajících se při odrazu podlahy je třeba volit chodítko vyšší.
Pokud vás chodítko jako produkt zaujalo, z bezpečnostních důvodů volte pouze certifikovaný produkt zaručující vysokou kvalitu.
Do chodítka je třeba dítě nazout do vhodného typu obuvi zabraňujícího prokluzování. Vhodné jsou například kožené capáčky či botičky, případně ponožky s protiskluzem. Prokluzování nehrozí dítěti ani při odrážení naboso. Naprosto nevhodné jsou látkové klouzavé botičky, které dítěti neumožňují se o povrch zapřít a odrazit se.
Zavěšovací chodítko je určené pro věk, od kterého dítě už umí sedět a je schopno do jisté míry udržet stabilitu. Dítěti bez sedacích návyků by se v tomto chodítku mohla deformovat páteř. Pro použití tohoto chodítka se stanovuje minimální věk 6 měsíců, ovšem s tím, že dítě opravdu umí sedět. Aktivní chodítka mohou vedle starších dětí schopných chodit používat i menší děti při lezení – děti chodítko využívají jako hrací prostředek, který poté používají jako chodítko.
Jakmile jsou děti při chůzi samostatné a nosítko se jim nadzvedává, funkce chodítka postrádá smysl. Dříve se odkládají také modely nerozkládací – jejich protějšky pak lze totiž použít k tahání, už nikoliv k sezení. Mnohdy chodítko odloží i samotné dítě.
Z hlediska postavení těla a podpory hýždí se chůze v zavěšeném chodítku od běžné chůze poněkud liší – dítě se v chodítku mírně houpe a na zem dosáhne pouze špičkami, starší děti pak už celou plochou chodidla. V případě zavěšovacího chodítka není poloha ze zdravotního hlediska vhodná, děti si dotýkáním pouze špičkami nohou mohou způsobit zakřivení nohy. Než začnete chodítko používat, vždy jeho použití zkonzultujte s lékařem.
Ano, v tomto ohledu je chodítko přínosné, protože má před sebou k dispozici hrací prvky, s nimiž dítě manipuluje a hraje si a každý takový pohyb motorice jen a jen prospívá.